Jiří Stibor

Mé fotografie

Něco poezie

Tam za humny...
Takovej divnej pocit
Memento mori
Chmury


Tam za humny...

Tam za humny je les a ten je plný kostí,
Kde brána z ivoru je tam čas se Vás zhostí.
Ta síla nejstarší smrt všude zaseje,
Mnohé štěstí zaniká a mýty všude budou znít.
Za branou z kostí změna se stavu věcí zhostí,
Podivné jevy nastanou tam za branou kostěnou.
Vyhlížím les plný kostí, kde se mě smrt snadno zhostí.
Tam duše má bloudívá, když tělo mé umírá.
Bolesti duše ustanou, když mýty znovu povstanou.
Pak bloudím temnou krajinou než denní běsy nastanou.
V dlouhý temný čas který prosté smysly otupí
svačina duše nastává a hmotný svět němě spí.

Nahoru


Takovej divnej pocit

Je to takovej divnej pocit jako když do srdce noří se nůž.
Je to takovej divnej pocit jako když je tam už.
Je to takovej divnej pocit jako když kus iluzí je fuč.
Je to takovej divnej pocit jakej zažila jsem přeci už.

Je to tak strašně dávno, co do srdce se mi vryl.
Je to tak strašně dávno, co pro mne ještě žil.
Je to tak strašně dávno, co tu se mnou byl.
Je to tak strašně dávno … a přece jen pár chvil...

Nahoru


Memento mori

Temná zákoutí duše mé
Zapomenout na děje děsivé
Vědomí strachu unaví
V deštivé noci churaví
Do země vsakuje beznaděj
Bolesti v těle se hromaděj
A dávná zranění stále zní
Je čas sílu mít a odejít
Najít svůj věčný klid a mír.

Nahoru


Chmury

Deprese drtí mysl mou
Padá na mne beznaděj
Duše se plazí tmou
Nezdary se mi hromaděj

Kráčím dlouhou temnotou
Hledám světlo naděje
Černé zítřky jsou
Nic světlého se neděje.

Cítím se duchem zlomený
Podléhám temným představám
Procházím život ztracený
Ukončit ho asi mám…

Nahoru